Stavební zákon po novele, aneb EKOterorismus pokračuje a získává na síle

V souvislosti s novelou zákona o posuzování vlivu na životní prostředí byla zveřejněna v částce 19 Sbírky zákonů pod č. 39 i novela stavebního zákona s účinností od 1.4.2015. Touto novelou tak došlo k zásadnímu umožnění vstupu nově definované „veřejnosti a dotčené veřejnosti“ do všech stupňů projednávání stavebních záměrů. 
Úvodní jednoduší zjišťovací řízení je uzavřeno buď kladným nebo záporným správním rozhodnutím, proti kterému se ale nově může dotčená veřejnost odvolat.
Výsledkem složitějšího a zdlouhavého posouzení vlivu na životní prostředí je pak nakonec závazné stanovisko, které platí 5 let a je podkladem pro navazující řízení. Během tohoto řízení se ale musí zpracovatel vypořádat s námitkami všech (zejména i dotčené veřejnosti) a projektantovi se doporučuje, aby měl již ve stádiu DUR svůj návrh dopracován do posledního detailu. Při jakýchkoliv odchylkách od záměru schváleného v EIA je totiž nutné, aby byl v dalších stupních projekt znovu projednán v EIA.
V novém znění ZPV se alespoň zvětšili minimální výměry a kapacity pro dotčené kategorie, které podléhají okamžitě přísnějšímu režimu EIA.

Pokud je záměr podlimitní a nepodléhá složitému projednávání EIA s „dotčenou veřejností“, bohužel stále platí, že Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušným orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostřední podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na ŽP.