Postup realizace nových stropních konstrukcí vychází zejména z projektové dokumentace a z technických listů výrobce.

V rodinných domech se nejčastěji realizují dílcové stropy (nosníky a vložky) nebo panely. U atypických půdorysů nebo u vícepodlažních budov se doporučují stropy monolitické. V dřevostavbách nosné konstrukce stropů tvoří trámy, fošny, případně speciální lepené nosníky. 

Před betonáží stropní desky je nutné překontrolovat tvar a dimenzi výztuže, velikost (výšku) a délku uložení nosníků na nosné konstrukci (min. 125mm). Systémové nosníky se většinou ukládají na cementovou maltu nebo těžký asfaltový pás. Ocelové traverzy-průvlaky lze uložit pouze na pevný podklad, který tvoří plné cihly nebo beton. Nevhodné je uložení přímo na klasické zdivo z cihelných nebo silikátových tvárnic. Prefabrikované panely se ukládají na žb věnec nebo roznášecí betonovou mazaninu s tím, že vlastní pokládka je pak na vrstvu suchého cementu nebo do maltového lože. V případě užití věncovek je nutné zajistit uložení dílců min. 100mm za věncovky.

Při montáži dílcového stropu je nutné postupovat dle technických listů výrobce. Častou chybou bývá absence prováděcí dokumentace, ze které by byly patrny např. osové vzdálenosti nosníků, rozmístění a typy vložek, pozice výztuže v místě uložení nosníků, dimenze ocelových nosníků apod..

Zásady betonáže stropu viz. Betonové konstrukce >>>. Při montáži dílcového stropu je nutné instalovat podpěry, které musí většinou unést nejen stropní nosníky s vložkami, ale i betonovou směs. Než stropní deska nabude navrženou nosnost přenášejí většinou podpěry i zatížení pracovníků a materiálu při výstavbě dalšího podlaží.

Při požadavku na změnu pozic příček na dílcové stropní konstrukci nebo otvorů ve stropě oproti projektu je nutné prověřit statický návrh stropu, případně záměr konzultovat se statikem.

Ve starších domech tvoří stropní konstrukci v horních podlažích většinou dřevěné trámové stropy a ve spodních podlažích cihelné nebo kamenné klenby. Cihelné klenby jsou většinou staticky bezpečné, určité riziko představují historické opukové klenby zděné na hliněnou maltu. Před opravou povrchů je potřeba prověřit případné viditelné trhlinky (např. formou sádrových terčů). Možnosti úpravy povrchů na původních klenbách viz. Finální povrchy vnitřní >>>

Dřevěné trámové stropy je nutné při rekonstrukcích nechat prověřit mykologem a statikem. Nenapadené dřevěné stropní konstrukce jsou staticky většinou v pořádku, ale jejich hlavní nevýhodou zůstává průhyb. V případě požadavku na snížení průhybu se provádí cenově náročné ztužování a zesilování stropů. Příčky a jiné těžké konstrukce je vhodnější umístit na samostatné ocelové nosníky. Důkladná kontrola a sanace trámových stropů >>> je možná pouze při kompletním odstranění všech vrstev stávajících podlah. Možnosti využití původních zásypů a nové skladby na trámové stropy viz. Podlahy >>>